V rámci tzv. expozičních terapií, které spočívají v postupném a záměrném vystavování se obávanému podnětu ve virtuální realitě (VR), se dosud využívaly hlavně vizuální a akustické prvky. Čichové podněty se využívají jen zřídka, a to zejména jako prostředek k navození relaxace. Zároveň však řada předchozích studií poukazuje na vztah mezi čichem a úzkostnými poruchami, včetně obsedatně-kompulzivní poruchy (OCD). Využití čichových prvků v rámci expoziční terapie by tak mohlo přispět k reálnosti prožitku ve VR a zjištění, jaká je důležitost čichu při setkávání s obávanými podněty.
Cílem této studie je objasnit, jak se liší jedinci s obsedantně-kompulzivními rysy chování a s obsedatně-kompulzivní poruchou od kontrolní skupiny v chování v odpovědi na čichovou stimulaci prezentovanou v rámci VR prostředí. Klademe si za cíl také zjistit, jak se tyto skupiny od sebe liší v čichových schopnostech, tedy hodnocení libosti pachů a v čichové všímavosti a paměti. Součástí je také objasnění rozdílů v morfologii a funkční konetivitě v oblastech mozku, které se zapojují do zpracování čichových podnětů a čichové reaktivity pomocí magnetické rezonance.
Projekt byl zahájen s finanční podporou Grantové agentury České republiky (GAČR), č. 22-31662S.
